Cestopisy Katka - Kateřina Dehning-ová

SUNLOVERS - book about Caribbean islands (English edition) - is available for sale on Amazon World Wide now! 
https://youtu.be/8Vd8IlC1ryM


Like beads threaded on a necklace, hundreds of islands stretch in a 3000-kilometer arc between the Atlantic Ocean and the Caribbean Sea. On one end, there is Florida and the Gulf of Mexico, on the other end the northern coast of South America. They are known as the Caribbean Islands, but on some maps, they are still designated as West Indies. The islands consist of three main groups: Bahamas, Greater Antilles, and Lesser Antilles.
Shortly after Columbus discovered the Caribbean, the traffic became quite heavy. A different one than today, of course. First there were ships with discoverers and settlers, then ships with slaves, and later galleys transporting goods of all kinds to hundreds of places around the globe. The pirates took full advantage of these possibilities and plundered to their hearts’ content. But they were not the only looters there. The corsairs, also called buccaneers, were another danger to freight ships. The buccaneers differed from pirates in that they had permission from their governments to assault and loot enemy ships. The pirates, on the other hand, acted on their own.


Czech  Books Edition Info Below

Knihy Ceske Edice



Rozhovory:

Děkujeme, že jste si vyhledali stránky, které vznikly díky vám, čtenářům. Cestopisy Katka jsou určeny pro zvídavého čtenáře, který nemá čas ani chuť na suché čtení podrobných knih či učebnic, přesto se dychtí dozvědět něco málo o zajímavém světě.
Cestopisy Katka mají za úkol čtenáře především pobavit,přinutit zavzpomínat nad vlastními cestami a v neposlední řadě podnítit k cestám novým :)

Knihy Proti proudu zeměkoule, Cesta za datovou čáru a Karibské spojky k zakoupení v knihkupectví po celé ČR a SR.
A také na internetu:
v České republice zde
a e-kniha také zde 
ve Slovenské republice zde  
v USA a Kanadě na Amazonu zde


APLIKACE iPAD zde         


Kontakt:
email: cestopisykatka@live.com
www.cestopisykatka.com
www.cestopisykatka.cz

Rozhovor v rádiu Olomouc 2013:

 na konec světa (16.06.2013 Stream)  (16.06.2013 MP3 DownloadCestování na všechny strany I.

 na konec světa (23.06.2013 Stream)  (23.06.2013 MP3 DownloadCestování na všechny strany II 



Cestování

Mark Twain řekl, že cestování zbavuje předsudků a Thomas Jefferson řekl, že cestováním se stáváme moudřejší.  Pány tyto myšlenky napadly v době, kdy se cestovalo pomalu a zdlouhavě a kdy byl svět bez moderní technologie mnohem větší.  I na přemýšlení zbývalo více času.  Vnímalo se jim proto trochu jinak, než dnešním cestovatelům, kteří stačí přeletět kontinent za pár dnů a v domnění, že poznali vše co poznat chtěli (nebo mohli) se „přechytralí“ vrací domů.
Možná proto někdo další řekl, že cestování činí chytrého člověka chytřejším, ale hloupého hloupějším.
Mnoho lidí-cestovatelů řeklo o cestování mnoho věcí.  Všichni se ale shodnou v jednom: cestování člověka mění.  Záleží na místě, na čase a naší zkušenosti.  A hlavně na vnímání každého z nás...

A co udělalo cestování se mnou?
  1. Naučila jsem se větší trpělivosti s těmi, kteří neví.
  2. Pochopila jsem nejen sama sebe, ale i druhé.
  3. Zbavila jsem se cynismu a nedůvěry k neznámým lidem, protože často bych bez jejich pomoci byla doslova ztracená.
  4. Zjistila jsem, že se slušností stále ještě člověk dojde dál, než s drzostí.
  5. Poznala jsem, že respektovat druhé vám otevře více dveří než plná peněženka.
  6. Nepozastavuji se nad lidmi s jinou barvou pleti, jiným přízvukem a jinou vírou.
  7. Vím jaké to je žít v jiné zemi a kontinentu.
  8. Vím jaké to je mít kamarády jiné národnosti.
  9. Vím jaké to je, když se ocitnete na místě, kde o existenci vaší rodné země vůbec nikdo neví.
  10. Vím, že jsem schopná se na novém místě zabydlet, zorientovat, uživit a dokonce cítit jako doma.
  11. Nemusím přemýšlet nad mnoha „jaké by to bylo nebo jaké to tam asi je...,“ protože jsem to viděla a zažila.  
  12. A hlavně jsem zjistila, že svět je mnohem lepší, veselejší, laskavější, zábavnější a krásnější, než se vám snaží namluvit druzí. Vědět a zažít na vlastní kůži uklidňuje.

Nabízí se otázka:  „A co, když nás cestování už nemění?  Co, když už nic nového nevidíme, nic nás nepřekvapuje, neudivuje?  Je snad čas na návrat domů?“...  A tak zjistíme, že už doma dávno jsme.  To jen naše hranice se postupně rozšířila, ba dokonce zmizela...a celý svět se tak stal naším domovem.

Citáty a úryvky z cestopisů

"Mám při ptaní otázek několik výhod.  První a největší výhodou je, že jsem Češka.  Pocházím ze země, která nikomu nevadí a nikoho nedráždí.  Češi žádné války nezačínají, ani nikomu žádné území nezabrali a nikoho jsme dokonce ani v historii nerozčilili.  Za hranicemi naší vlasti jsme proslaveni našimi sportovci, znalci piva budou znát Plzeň, a ten kdo cestuje bude vědět o Praze jako o evropském klenotu. Témata zcela mírumilovná.  Ze světového pohledu jsme vnímáni jako neutrální země."  (Chicago 2011)

"Amerika je tvrdá země, založená tvrdými lidmi a ačkoliv někteří tvrdí, že Amerika měkne, pravda je to pouze vzdálená.  Ve srovnání s minulostí samozřejmě měkne, ale je to relativní výraz.  Stále tu budete nejvíce obdivován za pracovitost, důvtip, schopnost, čestnost, pravdomluvnost a podobné vlastnosti.  V opačném případě patříte do kategorie „lůzr“.  Kňourání typu „neměl jsem štěstí“, „může za to někdo jiný“ ap. nikoho nezajímají." (Washington, Oregon, Kalifornie 2011) 

"...Jen jsme si znovu uvědomili, jak je život doopravdy namáhavý a kolik lidí na světě tuto práci nechce nebo prostě neumí podstoupit.  Proto pokud patříte mezi ty, kteří ráno vstanou, upraví se a vyrazí statečně za čestným životem, buďte na sebe za to hrdí.  Už to, je životní úspěch!" (Washington, Oregon, Kalifornie 2011) 

"Nás Čechy si lidé v Americe (i jinde) většinou pletou s Rusy a velmi často proto předpokládají, že jsem z Ruska.  Je to kvůli našemu slovanskému přízvuku a také proto, že Rusů je všude mnohem více, než nás Čechů.  Na tento fakt je nutné si zvyknout a brát to, jak to je.  Většinou je to míněno jako kompliment, protože ruské ženy jsou považovány za krasavice." (Washington, D.C. 2011)

"...Co vlastně člověk vůbec zná?  Moc toho není, ale jedno vím zcela jistě.  Ať už jste z jakékoliv země je třeba být na ni hrdi.  Je třeba být hrdý na svou historii, na své předky – krajany, kteří vývoj náš i jiných pozitivně ovlivnili.  Tím se rozumí být hrdý zdravě: Bez arogance či posměchu, s respektem a uznáním pro druhé národy a kultury světa." (Washington, D.C. 2011)

"Poznávání světa je pro mě něco jako zábavný hlavolam.  S každou další zemí kterou navštívím si do obrazu dosadím další kousek.  Nejprve přijde návštěva země a s tím i vytvoření vlastního názoru.  Ten pak přirovnávám ke studiím, které byly o zemi již napsány.  Často je čtu až po návštěvě země, aby mě neovlivňovaly v ucelení vlastního názoru.  Když všechny dobré informace spojím a porovnám vzniká poznání.  Z poznání vzniká pochopení.  Když pochopíte, tak nemůžete kritizovat, protože zemi rozumíte.  Když zemi rozumíte, nemůžete ji mít nerad.  Když si zamilujete jednotlivé země, zamilujete si i celý svět, protože svět nezná hranice, ale je odjakživa navzájem propojen." (Španělsko 2010)

"Spojené státy americké tvoří padesát jednotlivých států.  Ačkoliv všude mluví stejným jazykem a platí stejnými penězi, životní styl se liší.  Životní styl je dán mentalitou místních obyvatel, podnebím a celkovým vývojem místa.  Každý americký stát je výjimečný něčím jiným a má něco, co druhý ne.  Troufám si napsat, že jeden stát má všechno.   Tím státem je Kalifornie." (San Diego 2010)

"Praha je rok od roku hezčí. Tento progres je celkově v rozporu s tím, co zatím vyvádí česká vláda.  Každý kdo jen trochu přemýšlí se musí pozastavit nad tím, jak vůbec něco může fungovat, když ve vládě podle všeho vůbec nic nefunguje.  Zázrak – míní někteří.  Letos v létě to bylo poprvé, kdy jsem slyšela občany České republiky kritizovat vládu unisono – jedním hlasem.  I lidé, kteří jsou obyčejně lhostejní se rozžhavili do běla, když přišlo na téma vlády....Přesto přese všechno čeho jsem byla svědkem na politické scéně, to bylo letos poprvé, kdy vidím v našem národě očividný pokrok demokracie.  Společnost si poprvé veřejně a hlasitě začíná přiznávat chyby, které se dělají a to je první krok k opravdovým změnám.  Můžeme změnit k lepšímu pouze to, co si přiznáme a hlavně budeme chtít změnit! V minulosti jsem na toto téma zažila buď lhostejnost, nezájem či absolutní nepochopení." (Česko 2008) 
 
"Co se týká dosavadní vlády je to věc pomíjivá, která je bohužel historickou součastí vývoje českého národa.  Vladá se z drtivé většiny momentálně skládá z lidí, kteří se narodili v padesátých a šedesátých letech, tudiž se jedná o generaci nejvíce pokřivenou.  Narozenou v komunismu, vychovanou komunismem, vystudovanou v komunismu, započínající svou kariéru v komunismu a trpící komplexem materiálního nedostatku.  Proto je zcela logické, že když se takový člověk dostane najednou „ ke korytu“, a snadno (díky děravým zákonům) začne vydělávat peníze o kterých ani nesnil, dává přednost materiálním hodnotám, které nikdy nezažil, před hodnotami morálními..." (Česko 2008) 

"...Stačí, když se na šťastnou maminku usměji nebo pokyneme na pyšného tatínka a rázem máme na cestách spřízněnou duši.  Nikdy na tato setkání nezapomínám, jelikož podle nich vidím, že láska je všude na světě silnější než zlo. A láska k dítěti je ta nejsilnější láska jakou může kdo kdy zažít, a to se nemění ani v jiné zeměpisné délce či šířce, u jiné barvy pleti či víře." (Švýcarsko 2006)

"Každý kdo jednou odešel ze své vlasti, ať už z jakéhokoliv důvodu a žil nebo žije v zahraničí delší dobu, vám potvrdí, že se mu pohled na jeho rodnou vlast změnil.  Je to jako kdyby jste najednou vylezli na vysoký kopec a z dobrého výhledu se dívali dolů na rodnou vesničku.  Najednou vidíte mnoho věcí jasněji, začnou zapadat do sebe a pochopíte chod celé společnosti právě proto, že jste se dokázali odpoutat a stali se „pozorovatelem“. Mnohem lépe pochopíte odkud vlastně pocházíte, kdo jste, v jaké kultuře jste vyrostli a také znovu přehodnotíte, co se vám líbí a co ne, a co vám popřípadě chybí.  Jasněji vidíte to dobré, i to špatné." (Česká republika 2005) 

"Myslím, že prarodičovskou péči může plně ocenit jen ten, kdo ji nemá nebo ji ztratil.  Když žijete daleko a sám, musíte se opravdu spolehat ve všem a stále pouze na sebe.  Nikde nečeká žádná babička v záloze, když je vám špatně.  Neexistují žádná pozvání na nedělní oběd ani hlídaní, nebo když si chcete zajít náhodou do kina.  Jeden z posledních amerických průzkumů ukázal, že ty ženy, které mají nablízku maminku, mají v průměru více dětí než ty, co žijí od rodiny daleko.  Asi na tom něco bude." (Utah, Kolorádo, Nebraska...2004)

Website Builder