Cestopisy Katka - Kateřina Dehning-ová
O autorce:          "Nikde nejsme více sami sebou než na místech, kde nás nikdo nezná" 
 
                                                                Svatá Lucie, Západní Indies 2015
     
Kateřina Dehning-ová se narodila v červnu 1971, v Praze, České republice.
Domovem jí byly tyto státy a země: Praha ČR (1971-1990-1996 a 2005), Kolorádo USA (1990 a 1997), Nový Hampshire USA (1997-2002), Sydney Austrálie (2012), Svatá Lucie WI (2014 - 2017)
Kalifornie USA (1990 a 2002 - 2014, 2017 - soucastnost). 

Kateřina má ráda zvířata, lidi, moře, pivo, hudbu a slunce (ne nutně v tomto pořadí).
Pracovala jako kadeřnice a manažerka vlastního salonu, výzkumný asistent,žena - matka v domácnosti a podnikatelka. 

Koníčků má mnoho a mezi nejoblíbenější patří cestování,čtení,psaní a podnikání.  Psát začala již ve třinácti letech a její krátké příběhy se staly oblíbeným čtením mezi vrstevníky.  K psaní se znovu vrací v roce 1997 formou dopisů pro rodiče a přátelé.  Tyto dopisy, díky čtenářskému zájmu a otázkám, se časem mění na více informativní články protkané historií, vlastní zkušeností a zážitky. V roce 2002 vznikly webové stránky "Cestopisy Katka". A v roce 2012 vychází prvotina Proti proudu zeměkoule.

Vydané knihy (Published books):

Sunlovers (November 2017, Carpe diem) - English edition
Sunlovers, e-book (November 2017, Carpe diem)
Karibské spojky (duben 2015 Lidové noviny)
Cesta za datovou čáru (září 2013 Lidové noviny)
Proti proudu zeměkoule,e-verze (listopad 2012 Carpe diem)
Proti proudu zeměkoule (říjen 2012 Carpe diem)


Nad dopisy čtenářů:

Katko, super článek k Bratislavě (2008), opravdu moc hezký:-)... Vy jste tam byli pred začátkem eura, a my tam byli před nástupem nového prezidenta Kisky, takže taky byl místy rozruch spojený s přípravou dnešního oficiálního nástupu... Na hradu jsme ani nebyli, ani na rozhlednu jsme nevyšli (shodli jsme se, že tam nejsme naposledy, takže až příště), my jsme spíš ten typ lidi, co místo hoňky za památky posedáváme v místních kavárnách a nasáváme atmosféru města... A Bratislava je opravdu krásná, měli jsme hotel s výhledem na Dunaj a když jsme sešli k řece, hned tam začínala promenáda podél Dunaje a to byla nádhera. Připadali jsme si jak někde u moře, počasí nám vyšlo možná až moc luxusně, bylo snad 30st., ale lidé kolem byli i přes to horko příjemní, žádní otrávení jako u nás a celkově si to město více užívají a to město jim to oplácí, mají tam prostor pro kolo a in-line, sezení chill-out přímo u řeky a spoustu dětských hřišť pro děti. Vše čisté a udržované. U promenády je to všechno moderní, luxusní a nově zaměřené pro mladé a aktivní lidi, a jakmile zajdeš dovnitř města, dýchne na tebe mocná síla historie a klidu. Sešli jsme se tam i s mojí kamarádkou, která nam dělala včera průvodce a musím opravdu říct, že jsme se do Bratislavy zamilovali <3.
                                                                                                                                                                      Ivet P. (15.6. 2014 Praha)

Ahoj milá Katko,
Srdečně vás všechny zdravíme, Tebe, Tvé holčičky a Bruce.  Dočetl jsem Tvé knihy a krásně jsem se s Vámi toulal světem. 
Božence se taky moc líbí.  Vidíš jaká se z Tebe stala mladá, schopná a krásná spisovatelka.  Taky jsem si připravil pár cestopisů (jenom poznámky), ať už to byly Vysoké Tatry, jako vandr s kamarády, Libye na návštěvě u Boženky, plavba na jachtě s kamarády kolem Elby, Capri, Lipanských ostrovů.  Byl jsem nadšen z krásných zážitků a moře a cizích světů, ale nikdy jsem to už nedokončil, jenom kousek.  (Až to najdu, tak pošlu). Ale mám to stále v srdci a v mysli.  
Ale Tvé knihy jsou lahůdka, a každý by určitě chtěl podle Tvého vyprávění projít to, co tam popisuješ.  Jsi dobrá a my ti s Boženkou fandíme a jsme rádi, že z holčiny z Jahodnice vyrostla taková schopná žena.  Tak to už snad stačí, už té chvály bylo dost.  Pokračuj, máš na to.

                                                                                                                                                     Božka a Honza N. (12.12. 2013 Praha)

Katko,
...Druhou vaši knihu také mám, ale zatím čtu tu první. Mám za sebou Japonsko, Havaj a severovýchod USA. Obecně se mi na té knížce líbí, že je v ní lidsky popsáno, jak cestujete se všemi plusy i minusy, že jste také unaveni atd. V jiných cestopisech občas cítím snahu o senzaci, jak ten dotyčný něco neuvěřitelně senzačního zažil, že tomu až člověk nechce věřit, to u vás není. Druhá věc, která se mi líbí, je mix popisu navštívených míst a exkurze do historie. To mě zaujalo především u Filadelfie. Nějak pak člověk více rozumí americkému myšlení. Díky za to.

                                                                                                                                                                   Pavel Š. (7.12. 2013 Praha)

Paní Katko,

…Ještě bych Vám ráda poděkovala za to, jak píšete. Čtu vše od Vás zatím jedním dechem. Dozvídám se díky Vám o zajímavostech v zemích, kam se asi nikdy nedostanu (což je mi líto). Doslova "hltám" každičké Vaše písmenko z Vašich cestopisů. Tolik mne obohacují a některá slova, jako byste mi četla z myšlenek. Někdy přemýšlím, proč se někteří lidé tak moc zaobírají penězi a majetky - vždyť přece bohatství tví zcela v něčem úplně jiném - v poznání, v pokoře, ve víře, v tom, co má člověk uvnitř sebe, jaké má srdíčko, jak se dokáže vcítit do druhého , v pomoci,.... to je majetkem, který se ani penězi nahradit určitě nedá.
Jsem hrdá na to, že jsem z malebné Moravy. Luhačovice, kde pracuji, se momentálně revitalizují a už se těším na jaro, jak to tady krásně rozkvete. Zlín je opravdu jen kousek a pokud někdy ve Zlíně budete, tak Vás mileráda přivítám v Luhačovicích (i když mám ten svůj handicap z neznalostí angličtiny). Už se těším na další čtení od Vás. Přeji Vám i Vaší rodině hlavně zdraví a pohodu, ty pravé přátelé.
                                                                                                                                                 
                                                                                                                                                  Pavlínka G. (20.11. 2013 Luhačovice)


Ahoj Katko,
Čekal jsem, až dočtu Tvojí knížku. A knížkám tahle rychlá doba moc nepřeje, protože na čtení se potřebuješ na chvíli zastavit, udělat si čas. A hlavně to není jenom pasivní přijímání, musíš u toho přemýšlet, představovat si co čteš atd. atd. Času moc nemám, mám poměrně hodně práce, píšu diplomku, trénuju...., ale konečně jsem to dočetl. 

Tvoje knížka:
Přiznám se, že jsem kolem toho dlouho jenom chodil, bál jsem se to otevřít. Na rovinu: Měl jsem strach, že to je o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla a z Jahodnice nakonec viděla celý svět. Prostě taková americká limonáda. Teď když jsem si to přečetl, tak musím říct, že jsem si oddechl, že to tak není. Naopak, je to ÚŽASNÝ: Pro mě tam je pár věcí, které chci a potřebuju mít prostě funkční.  U filmu, u divadla, u knih, ale i u obyčejných zpráv. Nikdo mi nic nepodsouvá, nikdo mi neříká, že to musím vidět a nikdo mě do ničeho nenutí. Naopak myslím si, že ta myšlenka byla ryzí. „Měla jsem štěstí, že jsem něco v životě viděla, mám možnost srovnání a chtěla bych se o to podělit.“ A to mi  prostě a jednoduše přijde dobrý. Takže ve výsledku mám pocit, že mě někdo o něco obohatil, s trochou nadsázky jsem tam byl s Tebou. Opačný výsledek by byl, že bych to zahodil, s pocitem, že tam byl někdo jiný a ukazuje mi jak je to parádní. Takže bez patosu: Mám z toho radost. Sám vím, jaký je to pocit, když máš v ruce něco, co tady zůstane. Na Pulitzerovu cenu to asi není, ale chápu, že to je Tvoje prvotina. Tak držím palce dál. 

                                                                                                                                                                Martin F. (23. 3. 2013 Jičín)


Milá Katko,
Konečně se ozývám s velkým díkem za nádherné cestování, jež jsem s Tebou podnikla při čtení všech cestopisných pozdravů:
Takové vzdálené končiny světa, a přesto, díky Tvému způsobu vyjadřování, jsem byla vtažena do prostředí tak dokonale, že jsem se cítila, že tomuto světu rozumím, že ho znám.  Je to především tím, že ke všem poznatkům přistupuješ s citlivým, vnímavým srdcem bez předsudků a názorů jiných.
O to jsou všechna Tvá cestopisná sdělení vzácnější pro čtenáře, jemuž se dostávájí do ruky.  Ať se obsah dotýká přírodních krás či života obyvatel, je vždy živý, neotřelý cizími názory, je proto projevem citlivosti Tvého ducha – je prostě Tvůj!
Obdivuji Tvůj všestranný pohled, pozorovací talent a jsem přesvědčena, že taková poznání nelze zapomenout.  Raduji se v duchu s Tebou, že všude “dobrý člověk” žije a díky Tvému citlivému, kladnému přístupu k lidem ti záporní k Tobě nemohou.  Je to duchovní ochrana, která prokazatelně přesvědčuje Kristovo napomenutí “co zaséváš – sklízíš!”
Vždyť Ty svými cestopisnými sděleními předáváš – podáváš čitatelům bohaté dary, jimiž jim ukazuješ cestu lásky plného pohledu na tento – lidmi rozbolavěný svět.
Díky Ti, že využíváš velký dar, který jsi na cestu tímto stvořením obdržela a který rozvíjíš správným směrem.

                                                                                    Libuše K.  (21.2. 2013 Praha)

Milá Katko.
Dovolila jsem si sednout a napsat Ti pár řádek.  Jsem nadšená nejen Tvými stránkami, ale i knihou. Čte se jedním dechem a první co jsem  četla, bylo Chicago a Provence. Nyní se vrhám na další kapitoly a země. Pro nás, co nemůžeme takto cestovat je to úžasné. I já mám ráda poznávat danou zemi, kterou navštívím . Já kdybych se podruhé narodila, tak studuji zoologii a hlavně exotická zvířata a šla bych na různé zoologické výpravy pozorovat život těchto tvorů. Nejvíce by mě bavily opice a hlavně gorily. Obklopená pralesem, kytkami a vůněmi. Jenom nevím co 
bych si počala, kdybych potkala hady. Tak ty tedy nemusím.   
Doufám, že i příští rok se opět přijedete podívat  do staré vlasti. Bylo by dobré, naplánovat návštěvu na dýl a podívat se na vykopávky v Mikulčicích. Tam, kde byla Velká Morava. Nebo se podívat na Velehrad. Příští rok se slaví kulaté výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metodějě.  A hlavně - budu velmi zištná- chci podepsat knihu. 
Ještě tedy jednou vřelé pozdravy od nás všech a do nového roku přejeme pohodu, zdraví a hodně zážitků na cestách.
                                                             
Marie, Jiří, Ondra s Aničkou V. (27.12.2012 Dubňany) 
 
Katko, velmi poutavé čtení - přečetl jsem to jedním dechem! Díky moc... a posílej dále :)

Ondra Š. (10.9.2012 Praha)

Milá Katko,
Děkuji za dopis z pokračování vaši dovolené.  Díky tobě jsem opět poznala spoustu nových míst.  Jsem nadšená z tvého způsobu líčení cest, poznání a zážitků.  Letos, kdy mám domácí vězení mne dopisy od tebe těší ještě mnohonásobně a moc za ně děkuji. Jsi skvělá! Do spousty míst o kterých píšeš se nikdy nedostanu, a tak cestuji díky tvému psaní, s vámi. Psaní o Redwoods, kde jsem byla loňského roku mi připomělo stanování a cesty touto zajímavou a nádhernou částí C.A. A také velryby, které jsme tam několikrát na svých výletech viděli.  Stromy jsou obdivuhodné a všude, přímo se kolem nich jede. A příroda zase úplně jiná než v Sekvojích. Prostě, to se musí vidět, je to nádhera. A tak ti za tvé dopisy děkuji, děkuji a opět děkuji! Přeji tobě i všem tvojim spousty dalších cest, pevné zdraví a stále slunce v duši.

                                                                                                                                                 Jarmila Š. z Prahy  (7.11 2011, Praha)

Milá Katko,
srdečné díky za Vaše vytrvalé dokumentační známky "pohybu" - máte zřejmě v genech atavistickou potřebu pračlověka poznávat jiné světy, nespokojit se s jedním pastvištěm...Včera došel pohled z Palm Springs, dnes z Yellowstone N.P. Kde berete čas na posílání pohlednic kromě předpokládaného deníku? Díky za vzpomínky.
I za Marii Vás, Bruce a děvčata zdravím, vratťe se zdrávi domů.
Miroslav Z. (12.7. 2011, Zlín)

Milá Katko,
tak ráda přijímám Tvé přemilé pozdravy z krásných, zajímavých a pro mne málo dostižných míst světa. Připadám si jak nevděčnice, protože nejsem schopna vzít pero a za tolik krásných pozdravů poděkovat.
Líčení vaší návštěvy hl. m. Washingtonu je opět zážitkem pro čtenáře, protože ho uvádějí živě do prostředí, jehož se mimoděk stává účastníkem.
Víš, Katko, Tvé postřehy nejen přírodních krás, ale i života lidí jsou pro nás cennými poznatky, protože mnohdy nakupované (zřejmě levné) - jak to chápu já - akční filmy ze života USA, jež předkládají často televizní sdělovací prostředky, jsou pro některé diváky přitažlivé svou dramatičností, ale nepodávají skutečný život amer. lidu.
Vracím se k obsahu posledního dopisu. Moc mě zaujal vztah Američanů ke svému hlavnímu městu.  Skrývá se v něm kromě úcty i národní hrdost na své symboly míst, jež považují za svůj domov. Mimo jiné mě zaujala zastávka u Lincolnova pomníku i míst, kde neuváženou rukou přišel předčasně o svůj - pro Američany - velmi plodný život. I já patřím k těm, kteří obdivují odvážný čin jeho prezidentského působení.
Milá Katko, již po několikáté čtu Tvá líčení, velmi mě těší Tvé názory i způsob vyjádření, v němž nezahlédnu kritického pohledu na svět.  V těch slovech jsi i Ty, Tvůj charakter, cíl Tvého života.
Přeji Tobě i Tvé vážené rodině šťastně prožívané prázdninové dny a opět s mnoha srdečnými pozdravy se těším na Tvá slova.

Libuše K. z Prahy (18.6. 2011, Praha)

Ahoj Katy,
hlasim,ze jsem jiz od soboty doma,ale vubec neni cas nanic.I bych doma napsala par radku,ale v minulem tydnu nam bouchl blesk do trafostanice a cela nase ulice prisla o nejaky ten pristroj v domactnosti.My o pocitac,modemy,antenu etc a tak jsem se ani z domova neozvala.
Dnes pisi,ze jsem prave docetla tvuj email "40".Musim rici,ze je nejvyssi cas,aby jsi zacala vydavat.Myslim,ze takovy sloh by ti lecktera spisovatelka mohla zavidet.Ted jsem na Mallorce cetla nejakou knizku,k nektere vete se vracim 3krat,abych ji pochopila,jsou to nekdy nicemne slovosledy,vazne.
Takze vazne je to super.Precetla jsem i Washington a nejradeji bych rozeslala vsem......................

moc vzpomina R.                                      

                                                                                                                                                             (Romana D. 15.6. 2011, Praha)


Milá Kátěnko, 
děkuji Vám za zprávu, kterou jsem velmi potěšena... Můj život od raného mládí bylo cestování a poznávání přírodních krás i kultur světa. S tím je spojena historie, bez níž nemá smysl se někam vydávat...Jsem ze Zlína, Hanzelka a Zikmund mne v dětství inspirovali, jak promyšleně připravovali své cesty...Měla jsem výhodu, že jsem měla od 18. let auto a po Evropě jsem mohla cestovat díky kamarádce z banky stále. S vízem na 30 dnů jsem mnohokrát procestovala Rakousko, Švýcarsko, Itálii - města a fantastické hory, Alpy miluji v zimě i létě. Jugoslávie byla má oblíbená v létě,i Rumunsko, Bulharsko, aj. soc. dem.státy. Nejdále jsem byla v Pakistanu, Kašmíru, Himalaji, Hindukuši a pohoří Karakoram. Předloni v Jihoafrické republice. V plánu máme s mužem Kanadu...Snad se mi to splní... Čtu opravdu ráda cestopisy i časopisy National geografik, Lidé a země ap. Když mi maminka přinesla Váš popis cesty, byla jsem moc potěšena a hned jsem začala trávit hodiny u PC. Já samozřejmě si také píšu co jsem poznala, ale Vaše zápisy jsou obsáhlejší a čtivější. Já si to píši pro sebe - připomenutí si urč. faktů, Vy to máte opravdu dokonalé, jako do časopisu...proto budu potěšena, když si každou Vaši zprávu přečtu...Díky předem. 
Posílám Vám mé oblíbené Tyrolsko....jezdím tam často a mám přání toulat se stále tímto překrásným krajem.... 

                                                                                    Zdravím všechny Eva T. ( 28.3. 2011, Praha) 


Děkuji za cestopisy Katky Hodové. Něco jsem v rychlosti přečetl. Je to poutavé, psané s takovým laskavým pohledem na svět. Moc se nám to líbí. Obzvláště Olině a našemu synovi Jirkovi. Oni totiž v některých amerických národních parcích byli a tábořili pod stanem. Projeli z Kanady USA středem až k San Francisku a zpět nahoru po západním pobřeží, až opět do Kanady, do Calgary.

Tak ahoj,

Olina a Mirek, Čechy (28.2. 2011)

Milá Katko,
znovu jsem si přečetl Vaši ,,Francii" s chutí a požitkem.  Vy nám ,,spisovatelsky" rostete před očima!  Mně už je to ,,blbý" Vás pořád chválit, přestože si to bohatě zasloužíte - to je nošení dříví do lesa.  Vy jste ve slovech namalovala impresionistický obraz Provence.  Tu první stránku je radost číst.  A pak ten vtipný výčet národních charakterů.  Vy pozorujete a nepopisujete jen co bezprostředně vidíte, ale tvoříte obraz přetavený Vaší životní zkušeností, skrz citlivou a mile ženskou duši. 
Jedinou kritiku bych měl k historické části.  Tady je vidět, že vás psané slovo táhne jiným směrem, než je Váš styl.  Trochu suché vypočítávání.  Možná jsem na Vás moc přísný, za trest (), že jste vynechala zmínku o, tehdy již slepém, Janu Lucemburském, otci Karla IV., který 26.8.1346 padl u Kresčaku (Crécy) v boji na straně fr. krále Filipa VI. proti Angličanům.  (,,To bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!")
Jrn houšť, rád sleduji Váš pokrok.
Mám nádherný román/biografii od Marcela Pagnola ,,Jak voní tymián".  O Provenci.  Pokud jste to nečetla, rád Vám pošlu. Z knihy je natočený film, nevím jak se jmenuje, ale asi mohu zjistit.
Hodně štěstí v životě a ve Vašem druhém světě - psaní.

Zdraví Zdeněk V. (16.8. 2010, Kalifornie)

P.S.
Až budete pátrat po Jak voní tymián (Marcel Pagnon), hledejte také ten film.  Pěkný, i když ne jako ta kniha.  Což není nic zvláštního.
Jméno:  "My Father´s Glory" and "My Mother´s Castle"
 
Podle jeho knih byly natočeny dva souvislé filmy, jedny z nejlepších, jaké jsem kdy viděl (ale smutné):  "Jean de Florette" and "Manon of the Springs" (Manon des Sources).  Ty si nenechte ujít.  Klasika.
 
Originál jméno "Tymiánu" (soubor knih):  Souvenirs d´efance (La gloire de mon pére, Le Chateau de ma mére, Le temps des secrets, Pastorelly, Monte Carlo 1957, 1958, 1960 a Le temps des amours, Julliard, Paris, 1977)
Plno informací, nechte si je až se vrátíte.
(Díky za milý titul kamaráda....radost.....)

                                                                                    Zdraví Zdeněk V. (16.8. 2010, Kalifornie)


Katko milá,
sotva si představíš jakou radost mi způsobila Tvoje obsáhlá reportáž, kterou jsem včera obdržela. Zapomněla jsem na úmory a hned "zhltla" první dvě části (třetí až druhý den).  Prožívala jsem vše, co Ty jsi pozorovala a doplnila tak leccos, co jsem si kdysi neuvědomila. Máš opravdu velký talent a lituji, že nejsem vlivná osoba, abych Tě mohla doporučovat.
Když jste se toulali po Čechách - při tom jsem pookřála.  Švýcary jsem jenom projížděla několikrát a byla ve městech, ale Ty jsi mi je velice přiblížila. Ó jé, učinkovali jsme tam se sborem - podnikli nějaké výlety a pak vyjeli lanovkou na horu Junge Frau. Potřebovala bych spoustu času a papíru, abych vyjádřila svoje pocity při čtení....Váš rodinný soulad je obdivuhodný a srdečně bych přála, aby stále trval...
Tisíckrát Ti děkuji a zdravím Vás všechny.

                                                                                    Růžena K. (26.10. 2006, Florida)
Website Builder